.

Dnešní den opět začal zazvonením budíku o šesté ranní a my se opět odebrali do agentury Prime Time, od které stále doufáme v lepší optimističtější dny (co se týče práce). Poté bohužel opět bez úlovku směr další pracovní agetura...No ale cestou jsem potkama přesně to, co potřebuju=P TANEČNÍ STUDIO..hned jsem si samozřejmě zjistila, kolik stojí lekce a jak to v takovém manchesterovském tanečním studiu chodí a myslím,že si v brzké době za první vydělané penízky zaskočím trsnout=P A abych se z toho krásného zážitrku trochu vzpamatovala, zašli jsme na dopolední Starbucksovou kávu do zdejšího nádraží. Zní to divně, že=D Tohle byl spíš takový obchodní dům než nádraží. Skutečně perfektně udržované moderní nádraží se spoustou obchůdků, kavárniček a příjemných lidí. O to líp se kávička vychutnávala=D A najednou koukám, co mi to pochoduje pod nohama...holub=) nakráčel do kavárny a zobal drobečky, co odpadávali zákazníkům z úst. V tu chvíli vběhli do kavárny dva mladí uspěchaní kluci, hodily své obrovské bágly na ten miniaturní stoleček a rozmýšleli si,co bude dál. Po chvilí se ale opět sebrali a ještě rychleji opustili prostory. A já koukám, koukám a najednou vykoukám peneženku na stole. Osamoceně tam ležela přesně na tom malém stolečku, který před pár vteřinami opustili ti kluci a já se jí statečně chopila a rozhodla se spasit ji ze zatracení. No kluci byli opravdu velice vděční, musím uznat. Tenhle pocit mě naštěstí hřál víc, než pocit, že všechno to, čím ta peněženka byla napěchovaná ( a nebylo toho málo), mohlo být moje=D A ještě teĎ mě ten pocit hřeje...možná že i zítra, možná že už navždy...=)

...tak už to konečně přišlo...jednoho krásného Manchesterovského dne jsme takhle rozdávali CV (životopisy) po zdejším obrovském nákupním středisku, až se mě jedna slečna manažerka z rychlého občerstvení Subway zeptala na cosi anglicky. Po chvíli mi docvaklo, že to znamenalo, že někoho hledá a jestli bych mohla zítra přijít na zkoušku. Přiblble jsem kývla a poslouchlaa dál ( nebo se spíš jen snažila poslouchat). Valila na mě tolik informací najednou, až jsem z toho nepochytila ani jednu...teda až na tomorrow=/ =D naštěstí stál opodál Honzík a řekl mi, že jí ještě rozuměl cosi o černých kalhotách a botech a o tom,že si mě zítra zkusí...Jaj, to znamená, že mám práci!!!! jup=) No ale teprve teď na mě padla ta skutečná nervozita. Jestliže jsem té drmolící angličance nerozuměla DNESKA téměř nic-ja kasi bude vypadat zítřek=/=D Naštěstí na mě manažerka druhý den moc nemluvila, takže jsem se mohla soustředit na vzorné kladení a rovnání šunky do komínků, které mi předtím ukázala jedna z polek zde pracujících. Ovšem po této úhledné práci mě šoupli přímo za bar, kde stáli lidi- zákazníci- a chtěli se najíst...Z MÝCH RUKOU!!!! ,,Zaprvé se zeptáš,jestli do toho chotějí salát, pak rajče a nakonec okurku, na nic jiného se neptáš, když ti začnou vykládat, ja kby tam chtěli papriku a cibuli a tak-pošli sandwich dalšímu a ten je obslouží.Ale hlavně se pořád usmíve ja buď příjemná"-tak znělo zadání pro mou práci. Ehm, takže jak to říkala- nedřív okurku, pak salát a pak krajče??Nebo jak?? No joo, a ještě úsměv...a hlavně všechno strašně rychle a šup šup, zákazníci čekají...no, měla jsem z toho hlavu tumpachovou...Naštěstí měla ale vzala a druhý den ráno jsem šla na svou první anglickou šichtu. Musím uznat, že to pro mě byla pěkná škola...Bylo to jak když hodíte neplavce do vody a plav. Po pár hodinách neustálého tázání : Would you like lettuce, tomatoe, cucumbre?? jsem si uvědomila ( to už jsem měla povoleno objednávat i další něco jako jsou omáčky, cibule, kyselé okurky,olivy atd.) , že jsem se zákaznice zeptala: some sausage?? což bylo samozřejmě špatně-v otázce se vždy dává místo some-any a sausage není omáčka, ale párek....Ale paní naštěstí mou situaci pochopila a řekla, že už nic nechce,že chce jen zaplatit...Ale baví mě to =D Sice jsem další termín na práci už nedostala ( musela jsem manažerku nahánět všude možně po telefonu, osobně...až pak po týdnu naštěstí mi práci opět dala), ale snad by z toho mohli už konečně po 14 dnech kápnout nějaký peníze=D No ale stejně jsme se schněli dál po práci...Jelikož jsme se museli (nevím proč) přestěhovat, a noví spolubydlící nám poradili jednoho Čecha, co zprostředkovává roznášení letáků (sice načerno-jen 4 libry na hodinu, pričemž je v Anglii minimum 5.60),chytli jsme se toho patřičně za pačesy a vyrazili s tunou letáků s polonahatou slečnou s žehličkou v ruce do ulic Manchesteru. Co čert nechtěl-v Anglii jakožto téměř naprosto zavodněné zapršené zemi dnes svítilo slunce tak, že nebylo na sluníčku možné být hodinu v kuse...Po pěti poctivě odpracovaných hodinách jsme se došourali naprosto mrtví domů, padli do postele a dvě hodiny spali=D Ještě teď necítím nohy a hlava mi padá únavou, ale jsem přichystaná jít opět čilá do dalšího dne plného hledání práce a roznášení letáků...brzy se vám zas ozvu, haja(to anglicky znamená něco mezi how are you a hi=D )